VÝLET DO ANTICKÉHO PRŮMYSLOVÉHO LAURIONU

 

Výlet do antického PRŮMYSLOVÉHO Laurionu

RNDr. Dimitris C. Constantinides a Dr. Dimitris Bitzios

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slavná historie

Laurion (také Lavrion, Laurium, řecky Λαύριο), je město ležící přibližně 60 km jihovýchodně od Athén (Obr. 1). Administrativně zahrnuje téměř celý poloostrov Lavreotiki, který má rozlohu 170 km² a více než 25 tisíc obyvatel. Dneska se toto území je stejně velké jako oblast, kde ve starověku, ale i v moderní době, běžela těžební a metalurgická činnost na výrobu stříbra a olova.

Nejstarší důkazy o hornictví sahají až do počátku bronzového věku, ca. 3200 před naším letopočtem, což svědčí, že se jednalo o jednu z nejstarších těžebních činností v celé Evropě. Ovšem systematická a intenzivní exploatace stříbrno-olovnatých rud začala okolo roku 500 př.nl., když současně byl založen Aténský stát.

V roce 483 př.nl objevení bohatých žil stříbra na lokalitě „Maronia“ (dnešní Kamariza) vedlo k rozsáhlé těžbě a hutnickému zpracování stříbra. Jinými slovy, doly Laurionu měly nejpodstatnější úlohu na zrod Zlatého století Aténské Demokracie. Doly patřily městu Atén a byly pronajaty různým důlním podnikatelům za určité procento z produkce. Nejtěžší práci, včetně podzemní těžby, vykonávali otroci, z nichž mnozí přišli o život. Tito otroci byli soukromým majetkem podnikatelů nebo nájemními dělníky. 

Bohatství vyprodukované v dolech Laurionu bylo původně používáno k vytvoření impozantního válečného námořnictva, kde dominovaly starořecká válečná plavidla, tzv. triéry (Obr. 2). Tyto lodě se zúčastnily bitvy u Salamíny, ve které, v září roku 480 př.nl., zvítězilo řecké loďstvo nad perským.  Bez nadsázky by se dalo tvrdit, že tímto vítězstvím se uchránila svoboda řeckých mest a helénská kultura, a tím i kulturní báze celé Evropy.  

Stříbro z Laurionu bylo použito na ražení aténské mince tetradrachmy (Obr. 3), která se během klasické éry stala dominantní obchodní měnou východního Středomoří.  Tyto mince přispívali k ještě většímu bohatství Atéňanům, kteří je používali k udržení své říše a k financování významných kulturních projektů, jako je např. Parthenón (Obr. 4), Erechtheion, Propyleje a další.

Těžba upadla během Peloponéské války (431-404 př.nl) a zastavila se brzy nato, co Sparťané kontrolovali přístup do dolů. Později těžba Ag a Pb pokračovala s přestávkami v průběhu následujících století, ale výroba nikdy nedosáhla objemu klasického období. Doly byly opuštěny v 6. století našeho letopočtu, zatímco se těžba obnovila teprve v 19. století (Bitzios, D-2019). V roce 1863 italský důlní inženýr a podnikatel J. B. Serpieri se nechal přesvědčit zužitkovat starověké strusky, poté, co prostudoval podrobnou zprávu mladého důlního inženýra A. Kordellase, kterého poslala na návštěvu Lavreotiki v roce 1860 mladá řecká vláda.  Tím nastala nová éra výroby drahých a barevných kovů v Laurionu, která trvala okolo 100 let. Těžba olova a stříbra částečně pomohla financovat nově vytvořený stát po osvobození Řecka od Turků.

Laurionové doly byly definitivně opuštěny poté, co v roce 1982 došlo k vyčerpání většiny tzv. lekce dobyvatelné rudy. Od té doby čelil Laurion novému cyklu průmyslové krize v důsledku širší de-industrializace v celém Řecku. Desítky průmyslových objektů přestaly fungovat a více než 20% obyvatelstva opustilo město kvůli nezaměstnanosti.

Těžba a zpracování rud ve starém Laurionu

Popis geologických poměrů a celé hornické historie Laurionu od starověku po současnost by vyžadoval vydání celé knihy. Proto se v tomto článku omezíme pouze na prezentaci některých důležitých informací týkajících se těžby a zpracování stříbrno-olovnatých rud.

Podle C. Conofagose-1980, v období mezi 7. a 1. stol. př.nl bylo vytěženo 13 milionů tun rudy s průměrným obsahem 400 g/tunu Ag a 20% Pb. Konečná výroba dosáhla 3500 tun stříbra a 1400 000 tun olova. Za dnešní ceny by se jednalo o celkovou hodnotu přes 50 miliard amerických dolarů.

Hornictví a úprava rudy

Povrchová a podzemní těžba byla prováděna pomocí různých technik, jako např. šachet, průzkumných štol a velkých komor a to tzv. metodou „chodba-pilíř“.

Po hrubém dělení rudy, úprava začínala rozdrcením rubaniny kladivem na kamenné podložce a oddělením hlušiny. Tato práce byla prováděna v blízkosti dolu, aby se snížilo množství materiálu k přemisťování. Pak byla ruda drcena a rozemletá posuvným mlýnem (Obr. 5).

Sledovalo obohacení suroviny hydromechanickým způsobem, tj. pomocí vody. V údolí Suriza jsou vybudovány impozantní systémy sběrných vodních nádrží, na sebe navazujících a do skály vytesaných, které byly součástí komplexů technologických zařízení (tzv. „laboratoří“) na zpracování a promývání podrcených a semletých rud. Pro tuto lokalitu jsou charakteristické pravoúhlé pračky, které představují nejstarší známé úpravny, v nichž se ruda oddělovala od hlušiny, pomocí vody, na principu odlišné hustoty dvou surovin (Brigitte Cech, 2013). Kvůli nedostatku vody, ta se musela akumulovat do nádrží, ale i recyklovat. Celý proces zpracování a propírání je znázorněný na Obr. 6 (podle C. Tsaimou-2015 a G. Papadimitriou & H. Katsaros-2019).

Pračka se skládala z obdélníkové vodní nádrže (Obr. 7), odkud voda vytékala přes trysky do dřevěných koryt (s prohlubněmi ve dně), které byly postaveny šikmo, a pak na pracovní plochu.  Do žlabů se stále ukládala rozemletá ruda; voda splachovala lehčí částice, na rozdíl od těžší frakce, která se usazovala na dně koryta. Bohatší na kovy, a tím i těžší, částky se usazovaly v prvních jamkách žlabů, na rozdíl od lehčích, které se dostávaly dále. Nejemnější podíl dorazil do kanálů a naposledy hlušina do rohových sedimentačních nádržek (Obr. 7). Z poslední usazovací nádrže se voda vracela do obdélníkové nádrže.  

Kromě přibližně 150 pravoúhlých praček, v Laurionu jsou známy i 4 kruhové pračky.

Hutní zpracování

Procesy těžby, zpracování a metalurgie stříbrno-olovnatých rud Laurionu, jako i odpovídající množství produkce v období mezi 7. a 1. století před naším letopočtem (C. Conofagos-1980), jsou znázorněny v obr. 8.

Letošní objev staré pece v Lavreotiki (Papadimitriou, G. & Katsaros, I. - 2019) - na rozdíl od toho, co vědci dosud věřili - dokázal, že prastaří horníci věděli a aplikovali pražení galenitu (PbS) před tím, než byl veden do známých redukčních tavicích pecí pro výrobu slitiny Ag-Pb. Rudní koncentrát z předešlého hydromechanického zpracování byl pražen v otevřených pecích v proudu vzduchu za občasného prohrabávání (Obr. 6). Sulfidy olova se oxidovaly a síra unikla do vzduchu jako SO₂.  Teplota v peci byla kolem 700° C. Strusky na dně pece, ani v její okolí, nebyly nalezeny, což potvrzuje to, že se netavilo, ale pražilo.

V dalším stadiu se získávala slitina stříbra a olova v kovovém stavu ve svislých tavicích pecích, při teplotě od 950° do 1200° C a za redukčních podmínek. Následovala kupelace slitiny Ag-Pb, při teplotě od 900 ° do 950 ° C, aby se oddělilo stříbro od klejtu (PbO). Nakonec se postup tavení klejtu opakoval, za účelem redukce oxidu olovnatého a výroby kovu olova (Obr. 6). Konečné výrobky byly použity pro komercializaci (olovo a stříbro) nebo pro výrobu stříbrné tetradrachmy.

Lavreotiki a její světové dědictví

Koncept světového dědictví je exkluzívní svým celosvětovým významem. Místa světového dědictví jsou lokality, které jsou výjimečné a patří všem, bez ohledu na to, kde se nacházejí. Mezi těmito místy patří - plným právem - i Lavreotiki, největší centrum těžby stříbra ve starověkém i moderním Řecku.

Oblast Lavreotiki je vynikajícím příkladem technologického komplexu a kulturní krajiny. Je to svědectví o rozsáhlých hornických a metalurgických činností (od roku 3200 př.nl), kterým Aténský stát dlužil svou dominantní mocnost v antickém starověku. Zdejší doly byly znovu otevřeny v 19. století, po vytvoření moderního řeckého státu, a přispěly k úsilí o jeho industrializaci.

Doly, štoly, šachty nad 100 metrů hluboké, které vedou do galerií dlouhých několik kilometrů, dílny, pračky rudy a cisterny vody, pražící a tavící pece a další archeologické nálezy, rozptýlené po celé Lavreotiki, svědčí o úžasné rané a průkopnické technice. Průmyslové osady, světské a náboženské budovy, opevnění a hřbitovy vytvářeli celkové fungování této oblasti ve starověku: hospodářské, vojenské, náboženské, kulturní a administrativní.

Na mysu Sounio jsou chrámy Poseidona (Obr. 9) a bohyně Athény spojené s prací významných architektů a sochařů 5. století př.nl. Jejich archeologické vzácnosti dělají z nich referenční body ve vývoji klasické konstrukce chrámů. Divadlo Thorikon, jehož první stavební fáze sahající až do 6. století př.nl, je jedním z nejstarších dochovaných řeckých amfiteátrů (Obr. 10).

 

Lokalita Lavreotiki, která má výjimečnou světovou hodnotu, definitivně patří do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Bohužel doposud je jen na indikativních seznamech Řecka, a to od začátku roku 2014. Bude potřeba dlouhodobé, syste- matické a koordinované práce, aby se jedinečné památky Lavreotiki zařadily do světového dědictví. Naštěstí existuje mnoho dobrovolníků, kteří by chtěli přispět k tomuto úsilí. Proto, odpovědnost přechází na poli místní samosprávy a starosty města. 

Obr. 10: Ruiny nejstaršího amfiteátru v Řecku "Thorikon".  Letecká fotografie:

                    Xristoforos Aliagas

 

Literatura  

Bitzios, D. (2019): A trip to the Geological and Ancient Mining Lavrion. http://www.oryktosploutos.net/2019/08/a-trip-to-geological-and-ancient-mining.html.

Cech, Br. (2013): Technika v antice, Grada publishing a.s., ISBN 978-80-247-3786-7, 2013, 251 str., Praha.

Conofagos, C. (1980): Το αρχαίο Λαύριο και η ελληνική τεχνική παραγωγής του αργύρου, Αθήνα. The Ancient Lavrion and the Greek technique of silver production. Athens, 1980 (v řečtině). 

Papadimitriou, G.D. (2017): Ore washeries and water cisterns in the mines of Laurion-Attica. In: Wellbrock, K. (ed.): Schriften der Deutschen Wasserhistorischen Gesell-schaft, Band 27-2, Siegburg, 2017, 395-416.     

Papadimitriou, G. D. & Katsaros, H. (2019): Ανακάλυψη αρχαίας καμίνου φρύξης στην Λαυρεωτική και το πρόβλημα της εκμετάλλευσης του γαληνίτη για παραγωγή αργύρου, Αναρτημένη Ανακοίνωση, Στο 7ο Συμπόσιο Αρχαιομετρίας της Ελληνικής Αρχαιομετρικής Εταιρείας, 9-12 Οκτωβρίου 2019, Αθήνα. Objev starověké pažící pece v Lavreotiki a problém exploatace galenitu pro výrobu stříbra, Poster na 7. sympoziu Helénské Archeologické Společnosti, 9. – 12. října 2019, Atény (v řečtině).

Tsaimou, C. (2015): Λόγος και εικόνα – η αρχαία μεταλλευτική και μεταλλουργία, 70 σελ., Αθήνα, 2015. Slovo a obraz - starověké hornictví a hutnictví, 70 pp, Atény (v řečtině).